Od prvotních obav, že všechno je neuvěřitelně drahé a nelze jednoduše získat nebo koupit, mě vyvedla společnost JRC specializující se na prodej her na PC, Nintendo, Playstaison a kdoví na co všechno ještě. Asi se také některý z majitelů v té době vzhlédl v tajech 3D tisku a začal prodávat díly a také celé stavebnice tiskáren REBEL. Škoda, že jim to nevydrželo moc dlouho, nákup u nich byl pohodlný protože zboží měli na prodejně a dalo se i popovídat s prodavačem. A jako poslední věc - byli v Česku nejlevnější. Dnes snad již nabízejí pouze tiskový materiál - struny. Jako první jsem začal nakupovat právě ty věci, o kterých jsem toho moc nevěděl. Koupil jsem tedy jeden krokový motor s driverem a zkoušel jak se ovládá. Vlastně se řídí stále stejně jako motory mého plotteru z dob dinosaurů, akorát má vyšší výkon a hezčí konstrukci. Hlavně existují již hotové drivery a není potřeba počítat jak dlouhý puls do které cívky motoru je potřeba pustit. Krásné je, že na driveru lze jednoduąe nastavit maximální proud motorem. Na pokusy s motorem jsem používal Raspberry PI - určitě všichni znají - krásná hračka na naučení se ovládat všelijaká "udělátka". Takže jakmile jsem uměl otáčet motorem sem a tam a o kolik kroků nebo jaký úhel chci, začal jsem se ohlížet co dál.

Tisková hlava, neboli Hot End. Také poskytla moje tenkrát nově oblíbená firma JRC včetně žlutého ABS filamentu. Hot End je vlastně taková tavná pistole. Jako první jsem vyzkoušel ohřev - prostě jsem připojil topné tělísko na 12V a čekal co bude. A bylo! Dým, kouř a málem do červena rozžhavený konec topného tělíska! No jasně! Je zapotřebí hlídat teplotu a podle ní řídit napájení topného tělíska! Na řadu přišlo opět moje oblíbené RasPi, ke kterému mám opravdu hodně vstupně / výstupních modulů - vlastní výroby samozřejmě. Připojil jsem tedy i termistor a na základě teploty zapínal a vypínal napájení ohřevu. Jakmile jsem dokázal udržet teplotu na 250 stupních, bez kouřových efektů, napadla mě myšlenka - prostrčit nahřátou tryskou strunu a sledovat co se stane. Práci s tavnou pistolí ovládám, tak v tom přece nemůže být velký rozdíl. Rozdíl tam je, z tavné pistole navytahuji tyčinku po ukončení práce, prostě ji tam nechám "zatuhnout". Ne tak s Hot Endem, tady jsem strunu vytáhnoy chtěl, dokonce jsem chtěl mít i čistou trysku (alespoň ze začátku). Další zásadní nezapojená součást byl ventilátor Hot Endu, takže se struna začala tavit již na začátku tzv Heat Beakeru, zatuhla tam a bylo vše důkladně ucpáno. Pro vyčištění bylo potřeba nahřát Heat Beaker na 250 stupňů, což se s namontovaným chladičem dá velmi obtížně. Poté co selhaly všechny pokusy o rozebrání Hot Endu a se zlomeným Heat Breakerem, jsem z internetu zjistil postup, jakým to všechno rozebrat - byly tam dva malinkaté šroubky tzv červíčky. Po jejich povolení šlo vše lehce od sebe a mohl jsem si koupit Heat Breaker nový (koupil jsem raději hned tři, když je to tak "fórová" součástka...).

Tady mi moje oblíbené JRC bylo k ničemu. Po mém dilematu, jestli budu stavět tiskárnu pracující v kartézských souřadnicích (klasické XYZ) nebo tzv delta tiskárnu, kde se musí přepočítávat poloha XYZ na polohu vozíků v jednotlivých stojkách tiskárny, jsem se rohodl pro "deltu" a potřeboval jsem vyhřívanou podložku kruhovou. Jako správný vývojář, jsem chtěl co nejvíce součástí mít vyrobeno vlastníma rukama, to se zamozřejmě ukázalo jako nesprávná cesta k výrobku, který by se měl někdy v budoucnu třeba vyrábět násobně nebo snad i masově, tak jak se dnes vyrábí jiné tiskárny. Takže po mnoha pokusech s výkonovými odpory přišroubovanými na hliníkovém plechu, topným drátem, tištěným spojem a kdovíco všechno ještě, jsem si objednal z číny Heat Bed hotový, pěkně kulatý hliníkový tištěný spoj s předvrtanýmy otvory pro uchycení a možností napájení 24 nebo 12 voltů. Protože jsem stále ještě nevěděl čím to budu celé napájet. Jakmile mi přišla zásilka, hned jsem přeměřil všechny parametry (rozměry, odpory jednotlivých větví a šířky spojů). Připojil jsem napájení, rozsvítila se jedna ze dvou LED diod a deska se začala zahřívat. Pokud se prohodila polarita napájení rozsvítila se druhá LED dioda. Fungovalo to. Jednoduché. Jen později jsem zjistil, že LED diody jsou tam k ničemu, protože jsou vidět pouze zespodu, kam po instalaci nebude přístup. Mnohem lépe by výrobce udělal, kdyby tam místo diod instaloval termistor, kterým jsem pak, po menší úpravě, diody nahradil.

Protože se mi doma povaluje velké množství zdrojů 20V/3A, které jsou dostatečně malé, takže by nebyl problém umístit do tiskárny dva, tři, čtyři kusy. Tak, aby mohl mít každý velký spotřebič svůj vlastní zdroj a ušetřil bych na nákupu velkého zdroje. Tato cesta se ukázala jako špatná, neumožnil bych snadou reprodukovatelnost tiskárny, o kterou mi také šlo.

Tady jsem dlouho nepřemýšlel. Už jsem pár projektů s mikrokontrolérem postavil, a všechny byly řízeny nějakou verzí AtMega. Proto jsem se rozhodl použít něco na bázi Arduina, i když vím, že by bylo lépe řídit tiskárnu procesorem ARM (a to je pravda). Protože kreslit schemata a desky plošných spojů umím, také osazování součástek mi nedělá potíže, rozhodl jsem se,že sestrojím řídící desku vlastníma rukama. Pro inspiraci jsem si prošel pár přídavných modulů (shieldů) na Arduino jako RAPMS, POLOLU, Sanguinololu a podobné. Tím jsem zjistil, jaké budou potřeba vstupy a výstupy a jak je chránit před přepětím, ESD, přepólováním atd. Nejvíce se mi líbila deska Megatronics, takže jsem vycháze z ní. Přidal jsem galvanické oddělení pro USB připojení k počítači, odstranil jsem nepotřebné vstupy a výstupy. SD kartu jsem chtěl mít společně s displejem a ovládáním, tak byla z desky také odstraněna. Zatím jsem něvěděl, jestli tisk z SD karty budu potřebovat nebo ne.
Od tohoto bodu je mi jasné, že budu používat pro řízení tiskárny pogram MARLIN.

Z drobností jako jsou řemeny, řemenice, endstopy, zásuvka, klouby, šroubky, uhlíkové tyčky, atd. se zpožátku jevily jako nejdůležitější a nejdražší svislé pojezdy. Zpočátku jsem nebyl schopen nalézt nikoho, kdo by prodával jakékoli pojezdy v kusovém množství. Nejlepší pojezd rybinový byl neuvěřitelně drahý (v té době). Jako první pokusnou kolejnici jsem koupil hliníkovou s kuličkovým pojezdem od firmy CHAMBRELAN. Pojezd byl precizní ale plynulý posun vozíku byl pouze ve vodorovné poloze lišty. Když byla lišta svisle, citelně se projevovalo "poskakování" ve chvílích, kdy kuličky vyjížděly a zajížděly do vozíku. Pohyb se mi zdál trhaný a ohlížel jsem se po jiném typu posuvu. Na výstavě Ampér2015 jsem objevil brněnskou firmu zabývající se prodejem pojezdů. Pohyb jejich vozíků byl plynulý v jakékoli poloze. Objednal jsem tedy na zkoušku jeden půlmetrový pojezd s jedním vozíkem. Když jsem si jej přinesl domů, zjistil jsem, že je to přesně to správné, vozík krásně jezdil a neměl nikde vůle. Objednal jsem tedy i zbylé dva pojezdy. Nicméně stále se kolem sebe dívám, kde a kdy bude k dispozici vcenově dostupný pojezd rybinový pro případné následující konstrukce tiskárny. Řemeny a řemenice dodala firma JRC, tady není co diskutovat, pouze na stranu opačnou od motoru jsem nepoužil stejné řemenice, protože nemají ložiska a zadrhly by se. Na opačnou stranu od motoru jsem použil řemenice bezzubé soustružené ze silonu. Krásně kloužou. Endstopy jsem pořídil z dealextreamu. Kulové klouby a uhlíkové tyčky jsem koupil v modelářství. Elektrickou zásuvku jsem koupil spolu se zdrojem v GM elektronic.

Jak se zmiňuji v sekci postup stavby, vytvořil jsem kopii několika různých panelů a nazval Ultilulu.